Letos jsme s manželem vyrazili na dovolenou sami. Děti už nám daly košem, a tak jsme se rozhodli, že po několika letech vyměníme auto za vlak. Takže jsme si vzali každý svoji tašku na kolečkách a vydali se na cesty. Jedna taška je ideální, sbalíte jen to, co doopravdy potřebujete. Popravdě řečeno, ono vám také nic jiného nezbývá – představa, že se tři dny vláčíte s několika taškami, není moc lákavá.
Naše putování začalo v malé vesnici na Vysočině. Náš cíl byl jasný, chtěli jsme objevit krásy Ostravy. Nasedli jsme do osobního vlaku, v Táboře přesedli na rychlík a nakonec v Praze na RegioJet. Průvodčí byli příjemní, vlaky neměly žádné zpoždění a počasí bylo nádherné.
Tři dny jsme potom strávili v Ostravě, kde jsme využili všechny tamní dopravní prostředky. Což bychom neudělali, kdybychom přijeli autem. A ano, byli jsme trochu omezeni jízdním řádem, ale i to mělo v danou chvíli svoje kouzlo. Pokud bychom totiž přijeli autem, nezažili bychom to samé a možná bychom si dovolenou ani tolik neužili.
Někdy je třeba vystoupit ze své komfortní zóny, změnit to, co je zažité a pohodlné. Je třeba zkusit i jiné možnosti, které se nabízejí. Nakonec zjistíme, že to není zas tak špatné.
Cestování vlakem bylo úžasné. Dalo by se shrnout slovy spisovatele Marcela Prousta: „Jediná skutečná cesta se neskládá z hledání nových území, ale z nového pohledu na věc.“
Tím naším novým pohledem byl pohled na naší zem z okna vlaku.
Monika
